Otázky a odpovědi

V této sekci se budu snažit odpovědět na několik nejčastějších otázek souvisejících s rozhodnutím koupit si koťátko. Odpovědi vycházejí z mých zkušeností, ať už vyčtených z knih nebo získaných ze života.

Jako první se nabízí otázka:

1. Je pro mě kočka tím ideálním mazlíčkem?

Téměř každý z nás se někdy v životě dostane do situace, kdy uvažuje nad tím, že sobě nebo své rodině pořídí domácího mazlíčka. Ať už se jedná o splnění dětského přání, společníka pro osamělé starší rodiče nebo jen touhu "aby na mě někdo po příchodu domů čekal". V těchto situacích většinou volíme mezi mazlíkem v podobě kočičky nebo pejska. Oba jsou dostatečně inteligentní, aby s nimi mohl člověk "komunikovat", oba jsou schopni přiběhnout na zavolání, naučit se pár povelů (kočka, pravda, výrazně méně) a hlavně mají ty úžasné muchlací kožíšky, teplá mazlivá tělíčka a oddané pohledy.

Takže co teď? Kočku nebo psa?

U nás to bylo tak, že jsme se nastěhovali do velikého domu se zahradou a naše tehdy malé děti chtěly zvířátko. Chlapeček chtěl kočičku, holčička pejska. A tak jsme pořídili pejska a kočičku. Šli jsme do toho po hlavě bez zkušeností, s tím, že péče o živého tvora dětem vytříbí charakter. V krátké době jsme pochopili, že pokud bychom nechali péči o naše zvířátka pouze na našich dětech, měli bychom poněkud vysokou spotřebu zvířat. Péči o ně jsme si tedy rozdělili s manželem podle našich povah. Manžel je na rozdíl ode mne aktivní a nevadí mu ranní vstávání ani procházky v jakémkoli počasí, a tak získal psa. Na mě zbyla péče o kočku a likvidace nepořádku po psovi všude v domě. Přiznám se, že v otázce nároků na péči tak trochu nadržuji kočkám, a předkládám naše zkušenosti.

Obě zvířata vyměšují. Pro kočku je to intimní záležitost, kterou si vyřeší sama na svém záchůdku. Záchůdek je potřeba jednou za čas vyčistit. Jak často, záleží na počtu koček a také na tom, čím jsou krmeny. Obecně platí, že čím kvalitnější krmivo, tím menší bobek. Pro psa je jeho vyměšování spojeno i s mnoha společenskými rituály. Setkání s jinými psy, značkování teritoria, potřeba pohybu, zjišťování "co je nového" a "čtení pošty" - tak jsme dětem vysvětlovali, proč naše fena dlouze očichává každý keř a počůraný roh v celém širém okolí. Procházka se tak může dost protáhnout, protože každý pes brzy pochopí, že obzvlášť ráno musí vykonání své potřeby co nejvíce protáhnout a odložit, jinak se jde hned domů a on si chudák moc "nepočte". Po návratu domů se musí psovi očistit tlapky a bříško (to podle velikosti psa), to všechno také v závislosti na počasí. Ven musí pes chodit ráno, odpoledne a večer za každého počasí. Bez ohledu na váš zdravotní stav nebo časové možnosti.

V souboji mazlíčků kočka versus pes je pro mě jasným vítězem kočka, i když vím, že můj muž by to viděl trochu jinak.

2. Smrdí kočka?

Jak která. Téměř každý si dokáže vybavit, jak smrdí "kočičina". My se tady ale bavíme o našich pokojových tygrech, kterým věnujeme lásku a také odpovídající péči. Nemám chovného kocoura, a tak jen z doslechu. Moč nekastrovaného kocoura je cítit daleko víc, než moč kastráta nebo kočky. Řešením je pak častější čištění kočičího záchoda. Pokud nekastrovaný kocour značkuje (rozstřikuje svou moč po různých předmětech, aby označil své teritorium), dají se použít různé spreje, které pach neutralizují a také odrazují kocoura od dalšího značkování. Většina šlechtěných chovných kocourů z chovatelských stanic prý neznačkuje. Bývají většinou jediným plodným samcem kočičí komunity. Jestliže neplánujete mít kocoura na chov, doporučuji kastraci ve vhodném věku. Když budete kupovat kocourka na mazlíka v chovatelské stanici, závazek jeho kastrace bude stanoven už v kupní smlouvě. Kastrace kocoura je jednoduchý chirurgický zákrok. Probíhá v plné narkóze a ranky jsou tak malé, že se ani nešijí. Během pár dní je vše zhojeno a z mých tří kastrovaných kocourů neměl komplikace ani jeden.

Máme tedy kočku nebo kastrovaného kocoura. Smrdí tedy?

Mohu vás ujistit, že nesmrdí. Pokud tedy nechodí svou potřebu vykonávat na noviny nebo do bedničky s pískem, jako to bývalo dřív. Kočky jsou mimořádně čistotná stvoření. Už úplně malá koťátka se od své matky naučí sama chodit na kočičí záchod a tam svoje "produkty" zahrabat. Kočce je nutné pořídit kočičí toaletu, naplnit ji k tomu určeným stelivem a to pak pravidelně čistit. Kryté záchůdky jsou navíc vybaveny vyměnitelnými pachovými filtry a dvířky, aby nebylo nic cítit ani těsně po vykonání potřeby. I steliva jsou vyráběna tak, aby absorbovala pachy.

A navíc, něvy voní, protože se pudrují......ale o tom až dále.

3. Jak náročná je péče o srst?

Často se setkávám s názorem, že tak chlupaté kočky, jako jsou Něvské maškarády musí být velmi náročné na péči. Vůbec ne. Něvy jsou sice huňaté chlupatice, ale jejich svrchní srst je tvrdá, pevná a vodoodpudivá. Nemá tady tendenci se zacuchávat nebo plstnatět. Občas své kočky pročešu kočičím kartáčem, abych uvolnila odumřelou srst. Tu by kočky jinak spolykaly během své očisty. Spolykané zbytky srsti buď projdou trávicím traktem nebo je kočka vyzvrací. Aby byla kočka schopná srst strávit, podává se jí speciální pasta (já používám Maltsoft). Něvy se nekoupou. není to potřeba. Aby byly čisťounké a voňavoučké, používá se u těchto koček na údržbu srsti pudr. K těmto účelům se prodává speciální pudr, ale já mám tu nejlepší zkušenost s obyčejným dětským pudrem za pár peněz.

A jak se to dělá?

Kočku nejprve vykartáčuji, abych ji zbavila staré srsti. Připravím si osušku, na ni položím kočku. Trochu pudru si nasypu do dlaně a nebo přímo do srsti. Důkladně vmasíruji. Pozornost věnuji především místům, která mají tendenci se mastit. To je kolem oušek, v podpaží, pod bradou a u kocourků u kořene ocasu. Přebytečný pudr vytřu do osušky, vykartáčuji a v případě potřeby celou proceduru zopakuji. Celá akce netrvá déle než 10-15 minut.

Moje kočky mají perfektní srst, která údržbu fakt nepotřebuje, takže já češu a pudruju jen před výstavou, protože upravená srst je oceňována. Jinak kartáčuji především v létě, kdy něvy ztrácí svůj huňatý kožíšek. Nic se ale nemá přehánět a je důležité upozornit, že něvám se nikdy nemá kartáčovat ocas. Nanejvýš lehce projet hřebenem. Varováním budiž já sama, která jsem Balerině, když mohutně línala v létě 2009 po prvních koťatech, úplně ocas vyškubala.

Všechny chlupy dorostou, jen u ocasu to strašně dlouho trvá.

4. Jsou něvy hlučné?

Občas s trochou nadsázky říkám, že moje kočky jsou němé. Ne že by neuměly mňoukat, to ne - kočka zavřená do skříně se z ní vymňouká raz dva. Ale asi nemají zapotřebí hlasitě mňoukat. U nás občas mňouká Jimík, když se mu holky schovají a on je chudák sám, tak na ně volá. Ale sousedi, kdybychom nějaké měli, by ho určitě neslyšeli. Něvy mají takový zvláštní, roztomilý způsob dorozumívání. Ony moc nemňoukají, spíš tak něžně vrkají.

Jinou kapitolou je ovšem zvíře v říji. Nekastrované zvíře, kocour i kočka, má svoje touhy a ty dokáže dát dosti hlasitě najevo. Osobní zkušenost mám jenom s nekastrovanou kočkou, všichni kocouři, kteří prošli naší domácností, byli kastráti. Kočičí říje přichází s dospíváním a její načasování je individuální. Obecně se dá jen říci, že robustní a chlupatá plemena dospívají později než plemena štíhlá a krátkosrstá. Nebudu tady uvádět údaj o tom, kdy kočičí říji čekat, protože každý takový údaj by byl více či méně nepřesný.

Jak poznat kočičí říji?

Moje Balerina je den dva, než to na ni přijde, extrémně kontaktní a mazlivá. Svou pozornost věnuje stejně tak lidem jako předmětům v domácnosti. Převaluje se na zádech a nechává si drbat bříško. Objektem její "lásky" je u nás skleník v jídelně. Jakmile se Balerina začne otírat o naši skříň se sklem, víme, že začíná toužit. To všechno je ale jenom předehra. Balerinina říje trvá přibližně týden. V této době je skutečně velmi hlučná. Volá svého ženicha zpěvem kočičích písní opravdu vytrvale a nechápu, že neochraptí. Plazí se po zemi, zadeček vystrkuje do výšky a vříská. Po týdnu je konec. Je to nepříjemné, ale vydržet se to dá. Balerina má pauzy mezi říjí asi jeden a půl měsíce, v zimě asi dva a půl měsíce. Při koťatech se první říje dostavila měsíc po porodu. Frekvenci "toužení" u plodného kocoura si netroufnu odhadnout, nemám zkušenost. Hlasité projevy budou obdobné, trvání bych odhadla na delší. Říjící zvíře nežere, hubne a celkově strádá. U chovných zvířat je možné říji potlačit antikoncepcí. U domácích mazlíčků bych jednoznačně volila kastraci u kocourů i kočiček. Kastrovaná kočka ani kocour říji nemají, tím pádem u nich nedochází ani k výše popisovaným hlučným projevům.

5. Kotě s PP nebo bez PP?

Rozhodně si nemyslím, že všechna koťata s PP jsou odchovávána v lepších podmínkách a s větší láskou než koťata bez papírů. I u nás jsou chovatelské stanice, které nejsou až tak úplně košer. Vždycky bych radila domluvit si návštěvu ve stanici, která prodává koťata, dopředu a všechno si prohlídnout. Pokud se mi něco nezdá, raději si všechno ještě důkladně rozmyslím. První návštěvu absolvovat raději bez dětí - "Maminko, já vím, že je to tam strašně hnusný, ale když to koťátko je takový krásný a malinký a nikde jinde žádný takový není...." - přiznávám se, podlehla jsem. Byla jsem tehdy naprostý laik, děti naléhaly, náš kocour potřeboval kámoše, protože se sám nudil.....spousta důvodů. Za dva dny jsem vychrtlé, neduživé kotě vracela - kakalo krev. Naštěstí to bylo kotě s PP, a tak jsem měla v ruce papír, který mi umožňoval ho vrátit. V případě, že by to bylo bezpapírové kotě, čekala by mě spousta návštěv veterináře a taky spousta peněz vydaných za léčbu.

Poučení pro příště? Člověk by si měl vzít kotě z takového prostředí, ve kterém by byl ochoten sám bydlet. Na "svoje" kotě si raději počkat.

Já se tehdy poučila trochu jinak. Řekla jsem si, že když jsem se tak spálila v chovatelské stanici, půjdu trochu jinou cestou. Můj muž obdivoval mainské mývalí kocoury. Jsou velcí, majestátní a jde z nich trochu strach. Na kočičí výstavě byli fakt nádherní. Cena kotěte s PP nás tehdy naprosto omráčila. Když jsem ale objevila inzerát na prodej kotěte bez PP po rodičích s PP, byla jsem nadšená. Cena třetinová oproti papírovému kotěti, chovatelská stanice - důvodem, proč kocourek nemá PP bylo prý to, že se jim "utrhl" mladý, ještě neuchovněný kocour a zplodil s jednou z jejich koček "tohle nadělení". Stanice sídlila v normálním, čistém bytě, všechny důvody se daly pochopit. Prostě paráda, výborná koupě. Jak kocourek rostl, začaly se objevovat problémy. On byl tak nějak hrozně nešikovnej. Asi málokdo viděl kočku, která by si zakopávala o svoje vlastní nohy tak, že upadla. Ocásek měl samý zálomek a ztluštělé byly i některé páteřní obratle. Veterinář mluvil o pravděpodobném neuromotorickém postižení. Kocour nikdy pořádně nevyrostl. Ve věku tří let umřel. Kdo ví, jak to bylo tenkrát s příbuzenským poměrem jeho rodičů, bůh ví, proč kotě nemělo průkaz původu. V tomhle světle ta koupě zas tak dobrá nebyla.

Poučení pro příště? Když chci kotě určité rasy, zvolím raději kotě s PP z dobré chovatelské stanice. Alespoň budu vědět, kdo jsou jeho rodiče a mohu požadovat jejich zdravotní testy. Pokud mi nezáleží na rase, poohlídnu se v útulku a nebo v nejbližší vesnici po obyčejném koťátku. Udělá také spoustu radosti a obvykle je zadarmo.

A další důvod pro kotě s PP?

Chovatelské stanice jsou svázány chovatelským řádem. Jestliže si koupím kočku s PP, neznamená to automaticky, že bude moci mít v mé CHS koťata. Kočka musí projít minimálně jednou výstavou, na které získá známku V nebo EX (V = EX, výborný=excelent). Neposuzuje se pouze vzhled, ale i charakter. Agresívní nebo bázlivé kočky jsou z posuzování vyloučeny a chovnost tedy nezískají. Kočka tak nemůže předávat své negativní vlastnosti svým potomkům s PP. Průkaz původu vám dává tedy určitou záruku, že vám z toho roztomilého klubíčka nevyroste zběsilá kousavá mašina nabo naopak strašpytel, který bude celé dny někde zalezlý a moc radosti vám taky nepřinese.

6. Proč musím čekat na kotě s PP tak dlouho?

Zde opět chovatelský řád chrání zájmy kotěte a tím i jeho budoucího majitele. Moje CHS je registrovaná u FIFé, ale předpokládám, že i v jiných chovatelských sdruženích jsou podmínky obdobné. Chovná kočka smí mít maximálně tři vrhy v průběhu dvou let. Jednotlivé porody smí za sebou následovat s odstupem minimálně sedmi měsíců. Toto opatření chrání organismus kočky před vyčerpáním a udržuje ji v kondici. Vyčerpaná a zubožená kočka těžko bude dávat silné a vyrovnané potomstvo.

Dalším omezením chovatelského řádu je to, že kotě smí opustit domovskou stanici ve věku minimálně 13 týdnů. Proč tolik, vždyť kotě se zdá být samostatné daleko dříve a bezpapíráka mohu mít doma už od 5-6 týdnů? Důvod je jednoduchý. Odebrání kotěte od matky dříve než v 5 týdnech přinese problémy na těle, dříve než ve 12 týdnech problémy na duši. Jelikož si pořizujeme mazlíka a společníka na spoustu let, vyplatí se těch pár týdnů počkat.

Kotě je připravené zkoušet jinou než mateřskou potravu zhruba od čtyřech týdnů, podle toho, kolik má kočka mléka a jak dlouho jsou koťata schopná se zasytit pouze mateřským mlékem. U našeho prvního vrhu trvalo téměř šest týdnů než začali zkoušet něco jiného. Kočka je přesto kojila po celou dobu, kdy byli doma, to znamená celých 13 týdnů. V té době to už jistě nemělo přílišný význam z hlediska výživy, ale koťata to vyžadovala a kočka byla ochotná. V mladším věku je přenos důležitých látek z mateřského mléka na mládě prakticky nenahraditelný. O tom jistě nikdo nepochybuje. Tolik k důležitosti setrvání kotěte v domovské stanici z hlediska tělesného rozvoje v prvních týdnech života. V dalších týdnech se rozvíjí charakter kotěte, učí se od matky i od sourozenců, prostřednictvím her se naučí ovládat svoji sílu a emoce. Se sourozenci a matkou za zády se seznámí se spoustou strašidelných a hlučných věcí v lidské domácnosti (vysavač, mixér, fén, splachování záchoda, stříkající sprcha, televize......). Ve 13 týdnech by mělo chovatelskou stanici opouštět kotě, které ví, co se sluší a patří. Že na škrábání je škrabadlo a ne nábytek, na kousání  jsou hračky a ne ruka (a když,tak jenom trošíčku, protože když jsem takhle kousnul bráchu, tak strašně brečel), a že ze spousty strašidelných věcí vůbec nemusí mít strach. Většina zvířecí agrese totiž pramení ze strachu.

Tohle je podle mého názoru ten nejsilnější důvod, pro pořízení kotěte s PP. Plně socializované, vyrovnané kotě s nejlepšími předpoklady stát se člověku společníkem pro radost a ne pro zlost.

7. Musím se zvířetem s PP chodit na výstavy?

V žádném případě. Průkaz původu je takový rodný list kotěte, který vám říká z jakých linií je vaše kotě a zaručuje vám výše popsané skutečnosti. Rozhodně to není papír, který by vás k něčemu nutil.

Jiná situace je, když víte, že chcete kotě do chovu. Zkušený chovatel vám s vaším výběrem rád pomůže a bude vám se vším pomáhat.

Koťata prodávaná tzv. "na mazlíka" mají obvykle nižší cenu než koťata do chovu a tato skutečnost je také vyznačená v jejich PP. Důvodem pro nevhodnost k chovu bývá obvykle drobný nedostatek exteriéru, který nezkušené oko laika ani nezaznamená nebo prostě jen fakt, že kotě pochází z linií, kterých už je v chovu dost. Rozhodnutí o tom, které kotě je nebo není vhodné k chovu je na chovateli a na poradcích chovu.

Pokud máte doma kotě s PP, označené jako nevhodné k chovu a chcete se účastnit výstav, tak samozřejmě můžete - ve třídě kastrátů.

8. Jak se kočka snese s ostatními domácími mazlíky?

Pokud se seznámí už od malička, tak bez nejmenších problémů. Já mám osobní zkušenost se soužitím kočky a psa a kočky a rybiček. Rybičky jsou pro kočku naprosto fascinujícím zázrakem. Dokáže nekonečně dlouho sedět před akváriem a pozorovat. Dřív nebo později se pokusí o lov, takže akvárium musí být stabilní a shora dobře zabezpečené. Synovy rybky v klasickém akváriu byly před našimi kočkami vždy v bezpečí. Hůř dopadla závojnatka v otevřeném kulatém akváriu. Kdyby měl náš kocour jen o trochu víc času, jistě by ji vylovil. Takhle to závojnatka Karel odnesl jen šrámem na boku a akvárko jsme museli přestěhovat mimo dosah koček.

Seznámení se psem proběhlo vždy přes počáteční strach, nedůvěru a zvědavost do fáze naprosté pohody a tolerance. Absolvovali jsme jak seznámení dospělého kocoura se štěnětem, tak i dospělého psa s kotětem. Vždy doporučuji nejprve držet zvířata odděleně, aby nově příchozí stihl získat pach své nové rodiny. Seznámení pak musí probíhat pod dohledem dospělého člověka, pokud možno pomalu a opatrně, vyplatí se nic neuspěchat.

Náš velký pes venku běžně cizí kočky honí a "loví". S našimi domácími je schopen ležet v objetí a nechá si od nich i nakukovat do misky s jídlem.

Jako problematické bych viděla soužití kočky a křečka nebo malých myšek. Kočka v nich dříve nebo později uvidí kořist a tito malí domácí mazlíčci by měli být před kočkou vždy bezpečně chráněni ve svých "domečcích". Domácí králíček nebo morče mohou s kočkou vycházet celkem dobře. Nenechávejte je ale s kočkou raději nikdy o samotě.

9. Čím kočku krmit?

Kočce je potřeba zajistit dostatek kvalitního jídla a pití. S pitím je to jednoduché. Kočka pije vodu. Každý den naplňte své kočce misku vodou a během dne kontrolujte, není-li miska prázdná. Obzvlášť kočky krmené granulemi musí mít stále přístupný dostatek vody. Některé kočky rády pijí tekoucí vodu přímo z kohoutku. Na trhu se dají koupit i speciální fontánky na vodu pro kočky. S nimi já nemám zkušenost.

Ve filmech se setkáváme se situací, že hrdinka přijde večer domů z práce a své kočce nalije do misky mléko z lednice. Tady jsou hned dvě chyby zároveň. Jednak veškerá strava pro kočku má mít zhruba pokojovou teplotu a druhak dospělá kočka není schopná trávit laktózu obsaženou v běžném kravském mléce. Oba dva prohřešky by měly u kočky za následek průjem. Chceme-li tedy naší kočce dopřát mléčných výrobků, můžeme jí dát kondenzované neslazené mléko ředěné trochou vody, zakysané mléčné výrobky, jogurt, pribináček......Mléčné výrobky dopřáváme především koťatům. Všechny moje kočky milují vysoce tučnou smetanu ke šlehání. Tu ovšem dostávají skutečně vyjímečně.

Po celý den mají moje kočky v miskách volně k dispozici granule. Nemusím mít strach, že by se kazily. Granulí je na trhu nepřeberné množství. Každý může své kočce dopřát podle svých možností. Jediné, před čím bych si dovolila varovat, jsou granule ze supermarketu. Vaší kočce nepřinesou nic dobrého. Většinou jsou plná umělých barviv, aromat a solí. Obsahují málo výživných látek a kočka jich obvykle musí sníst spoustu, aby se cítila na chvíli trochu sytá. Balení takových granulí většinou nestojí mnoho. Kočka jich ale sežere hodně, protože ji nezasytí. Když jde něčeho hodně dovnitř, musí toho jít taky hodně ven. Stoupá nám spotřeba steliva v záchůdku. Laciné krmivo plné chemie se nám tedy prodraží jinak a navíc pro naši kočku není vhodné. Pokud potřebujete ohledně krmiva poradit, obraťte se na nejbližší Zverimex. Proškolený personál vybere to nejlepší pro vaši kočku i pro vaši peněženku.

Něvy jsou velké kočky s mohutnou kostrou, a tak se na jejich krmení nevyplatí šetřit. V naší chovatelské stanici proto krmíme pouze superprémiovými granulemi. Preferuji značky Hills a Royal Canin, občas koupím Pro Plan. Tyto značky nabízí granule vhodné pro kočky různého věku a typu. Granule pomáhající při péči o zuby, granule pomáhající rozpouštět spolykanou srst v trávicím traktu, granule pro kočky s citlivým zažíváním a mnoho dalších typů.

Kromě granulí a mléčných výrobků dáváme našim kočkám maso. Syrové - přemražené, rozmrazené na pokojovou teplotu, nebo maso vařené. Nikdy nepřidávám žádnou sůl ani koření. Maso používám především drůbeží a hovězí, v menší míře vnitřnosti.

Jako doplňky stravy se používají různé konzervičky a kapsičky. Zde opět pozor na kvalitu, většinou obsahují jen malý podíl masa. Moje kočky milují kočičí tyčinky z DM drogerie. Ty používám jako pamlsky, případně do nich schovávám odčervovací tablety. Důležitým doplňkem stravy je i kočičí tráva. Tu můžeme koupit v květináči v obchodě s květinami. Nemusí to být jen speciální kočičí tráva, kočky stejně tak milují šáchor. Nebo se v obchodech s potřebami pro zvířata prodávají semínka nebo celý pěstitelský set pro vypěstování kočičí trávy doma. Své kočce samozřejmě můžete prostě venku vyrýpnout drn trávy a doma ho zasadit do květináče. Jenom dejte pozor na to, aby to byla tráva a ne jenom nějaký zelený plevel.

Nikdy nedávejte své kočce lidské jídlo. Nejen, že jí v ničem nepomůže, ale může její organismus i poškodit.  

10. Co s kočičími drápky?

Kočka má potřebu si drápky obrušovat. Pokud jí nepořídíte škrabadlo, poradí si sama a obvyklou obětí se pak stává koberec, pohovka nebo jiný nábytek. Kotě z CHS by mělo být na škrabadlo zvyklé a i kotě, které škrabadlo nikdy nevidělo, se dá při troše trpělivosti naučit škrabadlo používat. Jestliže přistihnete kotě, jak si brousí drápky tam, kde nemá, okřikněte ho a odneste ke škrabadlu, kde mu jemným pohybem tlapek ukážete, k čemu takové škrabadlo slouží. Několikrát během dne kotě opět se škrabadlem seznamte. Pohyb kotěcích tlapek nahoru a dolů po škrabadle musí být jemný, nenásilný - kotě si má škrabadlo oblíbit a ne si k němu vytvořit odpor. Pozor na důslednost! Cokoliv dovolíte svému malému roztomilému koťátku, bude dělat i ten velký sedmikilový chuligán, až vyroste.

Kočičí drápky je nutno také stříhat. Můžete o to poprosit svého veterináře, ale myslím, že to dříve nebo později zvládne každý sám. Není to nic složitého. Potřebujeme k tomu buď speciální kleštičky na zvířecí drápky nebo (tak jako mně) stačí kleštičky z lidské manikůry. Nikdy nepoužívejte nůžky, mohli byste své kočce ublížit. Kočka má na tlapkách "prstíky". Na předních má pět prstíků, na zadních čtyři. Když lehce zmáčknete prstík jednou rukou, drápek celý vyjede a druhou rukou ho můžeme opatrně zkrátit. Když se podíváte na obnažený drápek z boku, uvidíte, kde v něm končí kočce "masíčko". Drápky zastřihujte tak, abyste tuto oblast nepoškodili. Jestliže si nebudete jistí, kam až můžete střihnout, obraťte se na svého veterináře. Jistě vám vše ukáže, abyste příště mohli své kočce zastřihnout drápky doma. Nezastřižené, přerostlé drápky jsou pro vaši kočku nepříjemné. Mohou se jí zapichovat do bříšek tlapek, což je pro ni bolestivé. Na stříhání drápků naučte svou kočku už od kotěcího věku.

11. Je Něvská maškaráda vhodným mazlíkem pro alergiky? 

 Některé prameny uvádějí, že sibiřská kočka, to znamená i Něva, je plemeno vhodné i pro alergiky. O tom bych si dovolila pochybovat a zatím jsem nepotkala alergika, který by byl ochoten to vyzkoušet......

Uplynul nějaký čas a já měla možnost "vyzkoušet" na svých kočkách pár alergických dobrovolníků. Výsledek byl nejednoznačný. Jedna z mých kamarádek měla alergickou reakci okamžitě (vyrážka až po předloktí, když chovala koťátko), ostatní zůstali bez reakce i při opakovaných návštěvách. Jednou z testovaných osob je moje vlastní maminka, která je velice těžká alergička a soupis jejích alergií připomíná "seznam na velký nákup". Její kontakt s našimi chlupaticemi je častý a opakovaný, protože se o ně stará vždy, když jsme na dovolené. Nikdy neměla žádnou reakci.

Závěr : Alergickému dítěti bych kočku ( ani Něvu ) jako mazlíka nedoporučila. Jeho organismus a s ním i jeho alergie se vyvíjí a co nevadí dneska, může zítra způsobit prudkou reakci. Dospělému alergickému milovníkovi koček bych poradila, aby si svoji malou Něvičku zamluvil v chovatelské stanici jako úplně maličké kotě a to pak několikrát navštívil a pořádně se s ním "pomuchlal".

                                     back - zpět -  Úvodní stránka